New girl 1

19. října 2014 v 13:37 | Ininka |  New girl
Bylo půl druhé ráno a ona v duchu děkovala Bohu, že stihla autobus. Kdyby ho totiž nestihla, musela by čekat až do druhého dne a to nechtěla.
Kapky deště dopadaly na čelní sklo autobusu a Ino bez zájmu pozorovala město, kterým zrovna projížděli. Pouličné lampy, neonové cedule obchodů a světla domků dodávaly spolu s tmou a mlhou městečku Konoha na severu Japonska tajemnou autmosféru. A fakt, že za dva dny byl 31. říjen, tedy Halloween, to ještě okořenil.
Když autobus vjel do části s domy, skoro od všech dveří ji pozorovaly skřivené obličeje vydlabaných dýní. Ino přemýšlela, zda vystoupit už teď. Věděla, že dům její tedy je až na konci města a tahle část byla skoro u centra, ale tabule ukazovala, že příští zastávka má být ta poslední v Konoze.


Nakonec z kabelky vytáhla deštník, pro jistotu si ještě své dlouhatánské blond vlasy svázala do drdolu a zakryla kapucí, vstala, sundala své dvě cestovní tašky z úložného prostoru nad sedadly a zmáčkla tlačítko na dvěřích, které dalo řidiči znamení, že má zastavit. S námahou vzala obě tašky a jakmile se otevřely dveře, vyskočila ven a rychle pod střechu zastávky.
Autobus odjel a ona se dala do přemýšlení, kudy se vydat. Bloumala po okolí a všimla si mapy města. Byla na druhé straně ulice, takže se bála nechat tašky na zastávce, ale všude bylo mrtvo, takže rozdělala dešník a utíkala přes silnici k mapě. Po chvilce už věděla, kudy jít.
Vrátila se k taškám, vytáhla kolečka a vodící tyč u větší tašky a na ni po chvilce celkem stabilně nasadila druhou, aby mohla mít druhou ruku volnou na deštník. Cesta k tetě bude trvat více než půl hodiny a nechtěla být hned nemocná.
Pomalu se rozešla od zastávky a pozorovala domky. Často zahlédla běžící televizi nebo někoho, kdo právě umýval nádobí.
Na silnici se už tvořily potůčky vody a ona proklela toho, kdo vymyslel to, že tahle čtvrť se obejde bez chodníků. Naštěstí měla holínky značky Hunter, které stále víc a víc dobívají svět, takže její nožky byly jak v suchu, tak teple.

Při myšlence na její značkové boty se jí zastesklo po Tokiu, kde studovala designovou školu. Měla vše, co asi každá dívka jejího věku chce. Drahé oblečení a boty, luxusní kabelky a parfémy od světových návrhářů a značek, velký pokoj a hlavně milující rodinu. Před třemi týdny přišla o to poslední, tedy rodinu.
Zemřeli při letecké katastrofě spolu s jejími prarodiči, když se vraceli z dovolené. Tehdy se jí ujala rodina její kamarádky a začali spolu hledat někoho, u koho by mohla Ino bydlet asoň do doby, než jí bude 18, což bude až za dva dlouhé roky. A to znamená, že bude muset žít u své tety, sestry jejího otce, která bydlí v jejich rodném domě a městě-Konoze. Ino proplakala loučení s Tokiem, s kamarády a se školou, s domovem a s hrobem rodičů.
Závěť, kterou sepsali její rodiče ještě ten rok, co se narodila, z ní dělala majitelku celé jejich firmy na výrobu elektroniky. Ino neměla zájem se o firmu v budoucnu starat a díky matce její nejlepší kamarádky, která byla právnička, byla firma během dvou dnů prodána za neskutečné peníze, které teď byli uložené na Inině kontě a vystačí ji na zbytek jejího života.
U tety v Konoze byla jen jednou a to, když jí byly tři roky. Má jen fotografii její rodiny. Bydlí spolu se svým mužem a třemi dětmi ve velkém sídle na kraji Konohy a stejně jako její bratr-podniká. Vlastní po okolí síť řetězců, které mají velký úspěch.
Ino zabočila z poslední ulice a vydala se do vysokého kopce v lese. Tašky se nyní staly mnohem těžšími a ona byla po chvíli udýchaná, takže na chvíli zastavila. Dívala se z výšky na Konohu a představovala si život tady. Bude tu muset nosit uniformu. Co když si nenajde kamarády? Co když jí nepůjde škola? Ve staré škole se věnovala pouze designu, takže nějaké matematické vzorečky neviděla od osmého ročníku.
Z přemýšlení o jejím starém a novém životě ji vyrušil hlasitý štěkot psa.
,,Akamaru!" uslyšela klučičí hlas a pak už jen ucítila, jak na ni skočil velký pes. Neustála to, zakopla o kořen a už ležela na zemi. Když přiběhl majitel psa, Ino už stála na nohách a nadávala nad svým mokrým oblečením.
,,M-moc se omlouvám" uslyšela za sebou stejný hlas jako předtím.
Ino neodpověděla, jen se usmála, když se před ní zjevil o něco vyšší kluk zřejmě jejího věku. Hnědé vlasy, mikina s americkou vlajkou a černé jeany.
,,V pohodě, jen jsem se lekla" řekla po chvíli vzájemného očního kontaktu.
,,Nejsi ty ta nová studentka? Nikdy jsem tě tu předtím totiž neviděl..."
,,Ano, nastupuji příští týden. Už ale budu muset jít, nechci přijít pozdě" vzala si své tašky a vydala se do kopce.
Během pár sekund už ji vytrhl tašky z ruky a šel vedle ní.
,,Jsem Kiba. A ještě jednou se za Akamarua omlovám, nikdo tudy v noci nechodí a není zvyklý..."
,,Říkám, že je to v pořádku. A díky za ty tašky, asi bych umřela, kdybych to měla táhnout celou dobu" zasmála se a pohladila si bílého psa.

,,Tak, jsme tady" řekl a oba pohlédli na děsivě vypadající dům připomínající ten z Addamsovy rodiny.
,,Děkuju moc,Kibo. vidíme se ve škole" usmála se a vzala si od něj tašky a zazvonila.
,,Můj kamarád se před půl rokem odstěhoval a od té doby sedávám sám,takže ti nabízím místo vedle sebe" nervózně se usmál.
,,Moc ráda Kibo" usmála se když v tom se otevřely dveře a v nich stála Inina teta. Vypadala stejně jak na fotce.
,,Tak já abych šel, naschle paní Namikaze, uvidíme se ve škole, Ino" zamával a spolu s Akamaruem zmizeli ve tmě.
Ino náhle ucítía pevné objetí .
,,Už jsme se báli, že nedorazíš. Co ti tak dlouho trvalo?"
,,Ujel mi jeden přesedací autobus, tak jsem musela čekat na další.Moc se omlouvám za problémy"
,,Hlavně že jsi doma. Pojď, ukážu ti dům, zbytek rodiny až zítra, protože už všichni spí"zasmála de a zamkla vchodové dveře.

Ráno u snídane Ino konečně poznala své bratrance, sestřenici a strýce. Všichni kluci měli vlasy blonďaté, jen nejmladší členlka rodiny- Tami, která měla vlasy po mámě, tedy rudé.
Naruto o pár měsíců starší, budou spolu ale chodit do třídy. Nokimu je 10 a Tami je 7. Otec rodiny, Minato, pracuje na úřadě a zdá se, že za to bere dost peněz. Proto tedy nechápala, proč se nepřestěhovali do něčeho méně strašidelného.

,,Naruto, nezapomeň Ino donést její učebnice, klíče a uniformy, jasné?!" křičela ješte ze dveří Kushina, když její děti odcházely do školy.
Naruto jen kývl a zmizeli v lese.

Po zbytek dne si Ino vybálovala a pak jela s Kushinou nakoupit nějaké věci do jejího pokoje, které ji scházely. Ale samozřejmě se vracely i se spoustou tašek s oblečením a s botami. Ino si koupila krásný kabát na zimu, protože se každým dnem ochlazovalo.
A taky vezly domů 4 kostýmy na Halloween. Ino si vybrala jako každý rok kočku. Milovala je. Kushina vzala to, co si už předtím vybraly děti, ale neměly u sebe peníze, jelikož většinou celé kapesné utratí za jídlo, přesněji ramen.

___________________________

Už se zase dostávám do psaní, nechápu, že i když jsem více jak rok na blogu neaktivní, pořád má hodně slušnou návšěvnost, za to opravdu moc děkuji :3
Toto je jen malý úvod do mé nové hororové povídky :3 ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. října 2014 v 14:00 | Reagovat

Ani si nevieš predstaviť , ako si mi chýbala aj tvoje poviedky.Užasne hororová poviedka tie tvoje milujem..dielik začína veľmi sľubne takže sa neviem dočkať až pridáš pokračovanie. Nemysli si , že som na teba zabudla Ininka.

2 Hin & Saky Hin & Saky | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 16:35 | Reagovat

Ahoj, chceli by sme sa spýtať, či by si nespriatelila :) Ozvi sa nám na blog, prosím :) Ďakujeme^^

3 Michyseji Michyseji | Web | 24. října 2015 v 0:58 | Reagovat

ahoj chcela by som sa opítať či budeš ešte aktívna na mojom blogu :) prosím ozvi sa mi na blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama